Počátek vzniku občanských hlídek proti jedům v krajině

jegla

Milan Jeglík

autor článku

19. 4. 2020

Jak se vlastně v člověku zrodí touha chránit přírodu a zvířata před těmi, kteří jim ubližují? Částečně to musíte mít v sobě, něco je o výchově, ale často se jedná o životní zkušenosti.

Když jsem v roce 2002 zahájil svoji potápěčskou kariéru v Indopacifiku, tak se mi v průběhu deseti let začínali otevírat třinácté komnaty lidské zrůdnosti. Když vám před očima krvácí a umírají delfíni, žraloci, manty, či velryby, tak se buď psychicky zhroutíte nebo se ve vás zrodí velká energie ochrany zvířat. Já měl to štěstí, že jsem prošel jakousi reinkarnací zaživa a z bývalého absolventa lesnické školy, který měl řadu rodinných členů myslivce, se stal policista, potápěč a nakonec i ochránce přírody a zvířat. Nepatřím k těm, kteří by se báli konfliktu a tak si v životě tvořím také velké množství nepřátel, kteří mě doslova nenávidí za to co dělám. Nemám rád kompromisy s lidmi, kteří se vás snaží koupit, či jinak korumpovat. Mám rád přímou a transparentní cestu, na níž spolupracuje široká veřejnost se zájmem o ochranu přírody a zvířat.

Ulovený vorvaň komunitou z vesnice Lamalera. Zuby a u samců sušené penisy  jsou prodávány na japonský trh.

Po deseti letech v ochraně přírody na našich sumaterských projektech jsem si jednoho dne všimnul opakované zprávy v médiích o otravě orlů mořských karbofuranem v naší zemi. Nejdříve jsem nechápal o co se jedná a pak mi došlo, že jde o cílené travičtsví zvířat, v tomto případě dokonce ikonických a zákonem chráněných orlů. Doslova mě to zvedlo ze židle a rozhodl jsem se o tom zjistit více. Moje první setkání s travičstvím bylo v Africe, kde jsme se dozvěděli, že pytláci tráví zvířecí napajedla a supy, aby neprozrazovali mrtvá upytlačená zvířata v národních parcích svým kroužením nad mrtvolou. Nyní se dozvídám, že je travičství i u nás. Kdo to asi má svědomí, pomyslel jsem si. Pátrali jsme dále, spojili se s ornitology a dalšími lidmi v ochraně přírody a všechny indicie vedli k několika skupinám lidí. Jednotlivci z řad myslivců, rybářů, rybníkářů, chovatelů drobných hospodářských zvířat a pak už jen ryzí psychopati. I přes fakt, že se jedná o trestný čin usmrcování zvířat za pomocí jedů, tak doposud nebyla schopna policie, státní zástupci a soudci odhalit, dopadnout nebo odsoudit jediného pachatele. Jak je to možné? Pátrali jsme dále a jedním z vysvětlení je, že nemálo lidí v této státní úřednické branži se s myslivci a rybáři buď zná, nebo jimi přímo jsou a jednají loajálně ve prospěch skupiny na úkor zákona. Tedy určitý druh korupčního jednání, kdy nehodlají potopit své soukmenovce? Těžko říci. Naštěstí znám i světlé výjimky. Druhým problémem je špatně nastavený právní řád v naší zemi, který dává pachatelům, tedy správně řečeno podezřelým ze spáchání trestné činnosti příliš velká práva a znemožňuje nebo výrazně ztěžuje na základě GDPR jejich odhalování. Složitá situace. Největší problém však byla a stále je netečnost široké veřejnosti k tomuto zločinu, který se vlastně týká každého z nás. Všichni takto přicházíme o krásu a vyváženost krajiny, která je ovládána zájmovými skupinami často bezcharakterních a neempatických lidí.

Otrávený orel, fotografie od ČSO (Česká společnost ornitologická).

Naše pátrání pokračovalo dále a bylo stále děsivější. Podařilo se nám rozpracovat případ travičů z jednoho z mysliveckých spolků, kteří tuto činnost dělali dokonce organizovaně. Veškerá získaná data jsme předali na policejní prezidium k šetření. Na jiném místě trávili majitelé rybníků vydry, ale opět se ukázalo, že náš právní řád není schopen nastavit kola spravedlnosti správným směrem. Jinde jsme řešili podezření na otrávenou lišku a museli zápolit s neznalostí policistů z obvodního oddělení tuto situaci řešit. Navíc je velice složité otrávená zvířata v krajině nalézt a když už se to podaří, tak jsou ve stavu, kdy se jen ztěží prokazuje konkrétní jed, takže se to uzavírá jako předpokládaná otrava nebo se případ odkládá z důvodů neznámého pachatele, po kterém vlastně nikdo ani nějak výrazně nepátrá.

 

Otrávená liška obecná, nález členy Občanské hlídky proti jedům v krajině.

Všechna tyhle “ale” dokáže změnit široká veřejnost a její aktivní spolupráce. Pejskaři, kočičkářky, turisté, cyklisté, koňáci, skauti, ti jenž chodí na houby nebo jen tak na procházky do přírody, nebo třeba traktoristé na polích nebo rozumní myslivci či rybáři. Pokud tito lidé objeví nález mrtvého zvířete nebo podezřelé návnady, kde je předpoklad a známky použití jedů, tak mohou tento nález okamžitě nahlásit a my se pak můžeme dostávat k případům velmi rychle a tím pádem i zvýšit šanci na odhalení pachatelů a kvalitní vyšetřování policie s níž spolupracujeme.

Ročně jsou to desítky odhalených případů travičství, které objevíme v krajině společně s dalšími organizacemi, ale stovky jich zůstávají nenalezeny. Či neohlášeny. Lidé prostě mrtvolky zvířat znechuceně přejdou a odvrátí hlavu. Jindy to nahlásí myslivcům, kteří jsou podezřelými osobami, tedy opět špatné řešení. Ve skutečnosti se jedná o šílený masakr zvířat v krajině, o doslova řetězové reakce trávení, kdy se přes jednu návnadu může otrávit až čtvrtý predátor v řadě, který začne požírat další a další otrávené zvíře na jednom místě. Tak silný je jed karbofuran. Dokonce i samotné držení tohoto jedu je trestné, takže oni pachatelé se dopouštějí hned několika trestných činů. Záhadou je, že když do tohoto vosího hnízda travičství píchnete, tak se hned jako první postaví na zadní myslivci a začnou útočit, či si obhajovat svoji zájmovou činnost péče o zvěř, jak to rádi nazývají. Ohání se chovem koroptví, bažantů, či zajíců, které si pak chtějí na podzim postřlílet a tak pořád dokolečka dokola. Možná potkáme v krajině bažanta vychovaného v bažantníci jako slepici, ale budou nám chybět malé šelmy, či draví ptáci. Vzhledem ke skutečnosti, že je z naší země jedna velká myslivecká honitba, či zemědělské polnosti mnohdy ošetřované opět jedy, tak máme zaděláno na totální rozklad biodiverzity, ekosystémů a potravních řetězců, poněvadž pánové v zeleném nechtějí pochopit základní přírodní zákony a význam predátorů v krajině, do jejichž role se stavějí oni sami, což je ten největší výplod lidské arogance. Člověk si stále nechce uvědomit, že příroda nejlépe funguje v okamžiku, kdy do ní člověk co nejméně zasahuje. Bylo by vhodné nechat určitá území bez možnosti výkonu práva myslivosti a lesnictví, aby mohla příroda regenerovat bez negativních a nefunkčních zásahů člověka. Dočkáme se někdy společnosti, která dokáže zohlednit i život zvířat a jejich bytostné právo na přirozený způsob života?

Právě ze všech těch výše uvedených důvodů jsme se rozhodli konat, sestavit občanské hlídky a vyrážet do terénu monitorovat stav mysliveckých honiteb, dokumentovat, zveřejňovat, pátrat po otrávených zvířatech a návnadách, kontrolovat hráze rybníků a toky potoků, spolupracovat s policíí a dalšími organizacemi, které se společně postavily jedům v krajině. Spoléháme na zájem veřejnosti, v její podporu a zapojení se do občanských hlídek jako dobrovolní hlídkaři ve svých regionech. Je třeba vyrážet do krajiny a nedat vydechnout travičům, ať už patří do jakékoli skupiny, dokud jednoho dne některého z nich nechytíme přímo při činu. Další budou následovat. Je důležité spolupracovat. Klíčem k odhalení travičů je odvaha lidí je označit, když o nich ví. Někteří to označují za udavačství, ale my v tom vidíme spravedlnost nejen pro lidi, ale také přírodu, pro kterou je třeba přinést pozitivní oběti, jinak se tato společnost nikdy nezmění a budeme neustála přijímat zničující kompromisy, volit nutné zlo, odvolávat se na udržitelnou ekonomiku a ničit přírodu. Nikoli, tohle nehodláme následovat, je třeba učinit čistý a léčebný společenský řez a tím je v tomto případě odmítnutí travičství a jedů v krajině.

Tým hlídkařů s psovodkou Klárou Hlubockou.

Kdyby se lidé dozvěděli, že někdo zneužívá děti, nebo je dokonce zabíjí, nechal by si to pro sebe. Nevěřím, že by to někdo udělal. Proč bychom nemohli vnímat zvířata jako nebohé a bezbranné bytosti, které jsou vystaveny násilnostem a vraždění lidí, kteří nemají v srdci kousek citu? Tak jako někoho přitahuje páchat násilí na lidech, stejně tak je přece úchylné, když to někoho baví dělat na zvířatech. Důvod? Jeden jediný rozumný důvod???

Osobně věřím ve fakt, že je většina lidí dobrých a to se pozná také podle toho, jak se chováte ke zvířatům a všemu živému kolem sebe. Řekněme společně ne jedům v krajině a postavme traviče na okraj naší lidské společnosti. Mají velkou příležitost toho nechat, využít jakési společenské amnestie, než se do toho společně pustíme. Děkujeme za spolupráci. 

SDÍLEJTE:

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email