V těchto dnech nám přicházejí zprávy ze světa od kolegů rangerů o sílícím pytláctví, o neschopnosti rangerů v karanténách čelit této vlně zločinu. Kdo z toho bude profitovat? Kdo touží po zvířecích částech těl, nosorožčích rozích, kostěných šupinách luskounů, medvědí žluči, tygřích kostech, po žraločích ploutvích atd? Je to ta stejná skupina lidí, kteří stáli u zrodu koronaviru? Tento byznys směřuje do Číny a nikdo z nás zatím vlastně ani neví, jakou v koronavirové pandemii hraje tato země roli?

Ptám se proč se celý svět takhle podřídil zničujícím nařízením a nepodloženým rozhodnutím? Je to někým vedeno? Za jakých okolností by vlastní vlády šly proti vlastním lidem, kteří je zvolili? Nesplatitelné státní dluhy? Korupce a vysoké úplatky? Krystalické zlo a touha po moci? Je za tím striktní nařízení někoho, koho vlastně ani nevidíme a ti dotyční rozdávají ona rozhodnutí přes své dosazené politiky na nejvyšších místech? Jakou roli v této situaci sehrává běžný policista a voják? Jsou to přeci otcové a matky dětí, vidí co se kolem nich děje, jejich přátelé a rodinní příslušníci jsou likvidováni nařízeními vlády a oni jí stále slouží. Proč? Důvod je jednoduchý. Vždyť oni jsou tím nejnižším z nejnižších v této systémové hierarchii. Oni jsou jen lidský represivní materiál, živá a nahraditelná síla systému, která zneužívá jejich touhy po jistotě bytí. Právě oni mají ten vysněný byt či dům na hypotéku a dluží, tedy potřebují každý měsíc učinit splátku a jistota státní služby jim ji zajistí. Je to ekonomická jistota, která udrží nízkého státního úředníka v loajalitě systému, který šlape po vlastních lidech a v budoucnu i po dětech onoho státního úředníka, ale tak daleko on není schopen vidět, poněvadž jeho horizont je zastřen strachem o dům na hypotéku, či auto na leasing, nebo se těší na důchod. Tento úředník cítí odpovědnost za své děti, které však na jeho loajalitě zlu budou jednou strádat, pokud se tedy sami nestanou posluhovači totalitních systémů, které se budí v temnotě politického řádu, který je podněcován zveličovanou pandemií koronaviru.

Opět se vrátím k přírodě. Na první pohled by se mohlo zdát, že ono zastavení automobilového průmyslu, či letecké dopravy pomůže atmosféře a klimatu, ale je to skutečně tak? Není to jen předzvěst nového způsobu dopravy, která bude mnohem nákladnější a tím pádem pro běžného člověka i nedostupnější? Kolik budou stát letenky po otevření hranic a cestování? Jak na tom bude vůbec svět po této vražedné injekci strachu z neviditelného viru? Budou se lidé a firmy muset celoživotně zadlužit? Již nyní vidíme hroutící se národní parky, tedy spíše jejich ekonomiku, která byla postavena na ekoturistice. Toto odvětví nyní neexistuje. Z čeho mají žít rangeři národních parků, když zde tyto peníze chybí? Mnoho z nich jsou přeléčení, nebo lépe řečeno převychovaní pytláci. Co budou dělat, když neuživí rodinu? Co všechna ta lokální ubytování, restaurace, průvodci a další infrastruktura, která umožnila lidem profitovat z turismu a dávala tak větší prostor a podmínky ochraně přírody a ohrožených druhů zvířat? Následky koronavirové krize se brzy ukáží ve své plné zrůdnosti a unáhlená, nebo zločinná rozhodnutí některých politiků budou lemovány devastací životního prostředí v ještě větším měřítku než doposud. Ekonomicky zhroucené národní parky mohou být jednoduše nahraditelné těžebními zařízeními, jejichž majitelé a společnosti již dlouhou dobu čekají na svou příležitost, která právě přichází.