O měsíc později jsme se do La Amistad vraceli, tentokrát jen já a Zuzka. Už jsme věděli, do čeho jdeme, jak to bude náročné, co je třeba vzít sebou a co naopak není nutné. Na akci s námi šla jedna bioložka a její průvodce, kteří zůstali během výstupu hluboko za námi. Kontrola fotopastí probíhala v pohodě a kupodivu nám krásně vydržely baterie, takže nebylo ani nutné provádět výměnu. Hned na první a druhé fotopasti se ukázal jaguár v noci a na třetí dokonce náš velký sen, černý panter opět v noci. Absolutní paráda a my nevěděli, jak více se můžeme ještě radovat. Na další a o trochu vzdálenější fotopasti však přišla opravdová bomba. Melanický jaguár, tedy černý panter ve dne a ještě se nám zastavil a podíval do kamery. Neuvěřitelné!!! V tom okamžiku jsme věděli, že se budeme vracet druhého dne s jedinečnými záběry. Na dalších fotopastech byly ještě tapíři, jeleni či pumy. Během výstupu jsme umístili další dvě fotopasti mimo hlavní stezku a druhý den při sestupu ještě jednu. Naším cílem je rozmístit fotopasti do nových míst mimo stezku, po níž občas projdou i lidé. Přece jen musí černí panteři chodit především v pralese a nikoliv po cestě, ale to se uvidí, jak bude naše teorie úspěšná.