Všechna tyhle “ale” dokáže změnit široká veřejnost a její aktivní spolupráce. Pejskaři, kočičkářky, turisté, cyklisté, koňáci, skauti, ti jenž chodí na houby nebo jen tak na procházky do přírody, nebo třeba traktoristé na polích nebo rozumní myslivci či rybáři. Pokud tito lidé objeví nález mrtvého zvířete nebo podezřelé návnady, kde je předpoklad a známky použití jedů, tak mohou tento nález okamžitě nahlásit a my se pak můžeme dostávat k případům velmi rychle a tím pádem i zvýšit šanci na odhalení pachatelů a kvalitní vyšetřování policie s níž spolupracujeme.

Ročně jsou to desítky odhalených případů travičství, které objevíme v krajině společně s dalšími organizacemi, ale stovky jich zůstávají nenalezeny. Či neohlášeny. Lidé prostě mrtvolky zvířat znechuceně přejdou a odvrátí hlavu. Jindy to nahlásí myslivcům, kteří jsou podezřelými osobami, tedy opět špatné řešení. Ve skutečnosti se jedná o šílený masakr zvířat v krajině, o doslova řetězové reakce trávení, kdy se přes jednu návnadu může otrávit až čtvrtý predátor v řadě, který začne požírat další a další otrávené zvíře na jednom místě. Tak silný je jed karbofuran. Dokonce i samotné držení tohoto jedu je trestné, takže oni pachatelé se dopouštějí hned několika trestných činů. Záhadou je, že když do tohoto vosího hnízda travičství píchnete, tak se hned jako první postaví na zadní myslivci a začnou útočit, či si obhajovat svoji zájmovou činnost péče o zvěř, jak to rádi nazývají. Ohání se chovem koroptví, bažantů, či zajíců, které si pak chtějí na podzim postřlílet a tak pořád dokolečka dokola. Možná potkáme v krajině bažanta vychovaného v bažantníci jako slepici, ale budou nám chybět malé šelmy, či draví ptáci. Vzhledem ke skutečnosti, že je z naší země jedna velká myslivecká honitba, či zemědělské polnosti mnohdy ošetřované opět jedy, tak máme zaděláno na totální rozklad biodiverzity, ekosystémů a potravních řetězců, poněvadž pánové v zeleném nechtějí pochopit základní přírodní zákony a význam predátorů v krajině, do jejichž role se stavějí oni sami, což je ten největší výplod lidské arogance. Člověk si stále nechce uvědomit, že příroda nejlépe funguje v okamžiku, kdy do ní člověk co nejméně zasahuje. Bylo by vhodné nechat určitá území bez možnosti výkonu práva myslivosti a lesnictví, aby mohla příroda regenerovat bez negativních a nefunkčních zásahů člověka. Dočkáme se někdy společnosti, která dokáže zohlednit i život zvířat a jejich bytostné právo na přirozený způsob života?

Právě ze všech těch výše uvedených důvodů jsme se rozhodli konat, sestavit občanské hlídky a vyrážet do terénu monitorovat stav mysliveckých honiteb, dokumentovat, zveřejňovat, pátrat po otrávených zvířatech a návnadách, kontrolovat hráze rybníků a toky potoků, spolupracovat s policíí a dalšími organizacemi, které se společně postavily jedům v krajině. Spoléháme na zájem veřejnosti, v její podporu a zapojení se do občanských hlídek jako dobrovolní hlídkaři ve svých regionech. Je třeba vyrážet do krajiny a nedat vydechnout travičům, ať už patří do jakékoli skupiny, dokud jednoho dne některého z nich nechytíme přímo při činu. Další budou následovat. Je důležité spolupracovat. Klíčem k odhalení travičů je odvaha lidí je označit, když o nich ví. Někteří to označují za udavačství, ale my v tom vidíme spravedlnost nejen pro lidi, ale také přírodu, pro kterou je třeba přinést pozitivní oběti, jinak se tato společnost nikdy nezmění a budeme neustála přijímat zničující kompromisy, volit nutné zlo, odvolávat se na udržitelnou ekonomiku a ničit přírodu. Nikoli, tohle nehodláme následovat, je třeba učinit čistý a léčebný společenský řez a tím je v tomto případě odmítnutí travičství a jedů v krajině.