Přeplavba Sparťana do zátoky Santa Elena
První přeplavba Sparťana z Puntarenas do zátoky Santa Elana …
Když jsme vyplouvali dne 11.1. 2023 z Puntarenas a stáli na palubě projektové lodi The Spartan, tak jsme měli slzy na krajíčku. Jen málokdo si však dokázal představit, co tomuto dni předcházelo.
Několik prohlídek zcela nevhodných lodí v různém stupni rozpadu, hledání kompetentních lidí, co nám s tím pomohou, posléze objevení vhodného plavidla, jeho prohlídka, kontrola a nakonec suchý dok, který nám dal zabrat na několik dní. Čištění a nátěry trupu, výměna oleje v motorech i generátoru, či filtrů. Po všem tomto shonu jsme najednou stáli na palubě, za našimi zády vycházelo slunce a před námi se otevírala ohromná zátoka Nicoya a tři dny plavby do domovské zátoky Santa Elena …
Posádku lodi tvořil najmutý kapitán Rogelio Diaz, strojník Luis, mořský biolog Frank Garita, Milan Jeglík, Zuzana Koloušková a další členové Oko Oceánu Tomáš Šmátrala, Michaela Kršáková a David Jaroš. Byly před námi tři dny podél pacifického pobřeží až do zátoky Santa Elena. První úžasnou zastávkou během plavby byl ostrov Capo Blanco, ohromná bílá skála obydlená mořskými ptáky, zejména fregatkami a tereji. Zde jsme poprvé ponořili pod hladinu hydrofon a s úžasem v očích naslouchali zpěvu keporkaků. Byli jsme úplně uvytržení a nevěřili svým uším. Sluchátka se střídala mezi všemi členy posádky a většina z nás slyšela poprvé díky hydrofonu zpívající velryby. Bylo to nádherné. O pár desítek minut později jsme zastavili a vykoupali se na otevřeném oceánu. Následovala desítky mil dlouhá plavba během níž jsme se radovali z přítomnosti delfínů, kteří řádili před naší přídí a kolem lodi. Celý první den bylo klidné moře a tak jsme v dobrém tempu směřovali na první noční kotviště do zátoky Graza. Noc na kotvě byla poněkud houpavá a tak jsme raději drželi hlídky a měli zadaný bod kotvení na GPS, který jsme pravidelně kontrolovali.
Dalšího dne jsme vyplouvali brzy ráno ještě před východem slunce. Následovalo další pozorování delfínů a konečně se objevil též keporkak. Byla to samice a vypadala, že je těhotná. Připlavala ke kostarickým břehům porodit svého potomka. Plavala a nehodlala se k naší smůle zanořit, tedy jsme nemohli vyfotografovat její ocasní ploutev. Museli jsme se tedy spokojit s fotkami poutve hřbetní. Nechtěli jsme ji dlouho rušit, byť jsme následovali všechny instrukce našeho učitele, mořského biologa Franka Garity. Rozloučili jsme se s velrybou na jejím putování a pluli dále směr Catallinas Islands. Když se začínaly v dáli rýsovat osamnělé skalnaté ostrůvky, tak už byl oceán v pohybu. Silný vítr nevěstil nic dobrého. Pomalu, ale jistě jsme se probojovávali vlnami s bílými čepicemi, které byly stále častější. Vichr srážel bílé čepice vln do vodní tříště a my věděli, že jsme na minimálně pátem stupni Beufortovi stupnice. The Spartan však neměl problémy a my pokračovali jako na houpačce směr další noční kotviště. V jednom okamžiku nám silný poryv větru urazil anténu vysílačky a my ztratili spojení s pevninou za pomocí radiostanice. Posléze kapitán navrhnul, že bychom měli plout až do Murcielago Islands do NP Santa Rosa, kde bude bezpečné a klidné kotviště. Frank Garita se spojil mobilním telefonem s Leonelem a Christianem a ti vyřídili povolení ke kotvení v chráněném území parku. Vítr sílil a aplikace nám ukazovala, že to zítra bude ještě výrazně horší. Nakonec jsme konečně dosáhli cíle Murcielago Islands a dostali se do klidných vod. Na paddleboardu jsme s Frankem dopluli na pláž ke stanici rangerů, kde jsme se ohlásili a daší noc strávili na kotvě v překrásné zátoce. V noci začal silný vítr bičovat i jinak klidnou zátoku a my prožili bezesnou noc v očekávání co příjde následujicího dne.
Závěrečný dne přeplavby jsme velmi brzy ráno vstali a vyrazii směr Cuajinicquil. Čekal nás kritický skalní roh před zátokou Playa Blanco, kde se zvedají vlny více, než kdekoli jinde během plavby. Už pár mil před ním oceán burácel a vlny si pohrávali s naší monitrorovací lodí. Než jsme dopluli na inkriminovaný skalní roh, tak jsme potkali tři keporkaky a jeden dokonce vyskočil. Vlny byly však natolik velké, že nebylo možné provést monitoring a tak jsme pokračovali dále. Po překonání kritického místa jsme konečně vplouvali do zátoky Santa Elena a říkali si, že už to máme za sebou. Opět se objevil keporkak, ale my už směřovali do přístavu, který byl před námi asi šest námořních mil. Najednou ve strojníkovi trhlo a spěchal zkontroloval strojovnu. S hrůzou jsme zjistili, že nám vytéká palivo do strojovny a musela nám prasknout palivová hadice. Úbytek nafty byl citelný a viditelný na přístrojích a do přístavu ještě daleko. Kapitán prohlásil, že to dáme, ale přece jen to byla kritická situace. Strojník Luis přeléval naftu z podpalubí do barelů od vody, my mu pomáhali a nahlas doufali, že nám palivo vydrží. Pokud by se tak nestalo, tak nám hrozilo, že neovladatelnou loď silný vítr nažene na skalnaté pobřeží. Po hodině jsme vplouvali do klidných vod v závětří a blížili se k přístavu Cuajiniquil. Našli jsme naši novou bóji a konečně se na ni vyvázali. Bylo vyhráno, přežili jsme, ale ztratili jsme velké množství paliva, s nímž jsme počítali na další akci. Nedalo se nic dělat. Většinu nafty jsme pochytali a uložili do barelů, ale palivo bylo znehodnoceno slanou vodou. Náš cíl byl však splněn, loď The Spartan byla v domovském přístavu a strojník zpracovával list nutných oprav. K 1. únoru 2023 nastupuje Luis do služby na naši loď a začne velká příprava na monitorovací sezónu Oko Oceánu. Byli jsme šťastní a ve velkém očekávání z následujících událostí, které se nezadržitelně blíží!
